V tento den, co nebývá každý rok, jsem si řekl, že bych něco mohl napsat, a něco výjimečného, ale napadaly mě právě jen věci, (sice pěkné), které se moc nehodí do společnosti ... tak jsem si nějaká slova vypůjčil. Něco o slovech, napsal to (a zní to ústy mladého chlapce) v jedné povídce Arnošt Lustig:
„Co dává slovům a co jim bere hlas a dech? Věděl jsem už, že slova mají duši, kterou jim člověk vdechne, nebo které je zbaví. Myslel jsem na dobrou a nedobrou duši slov. Slovo světlo. Slovo tma. Soumrak. Svítání. Nebezpečí. Zrada. Slova lze vnímat jako bytosti. Snad jsou to bytosti. Jsou jen neviditelné, slyšitelné, nehmatatelné.“